Zjednodušení výrazu. Stupeň polynomu, diskriminant, rozklad kvadratického polynomu, rozklad polynomu na součin, doplnění kvadratického polynomu na čtverec, dělení polynomů.
Podmínky řešitelnosti, zkouška, metoda nulových bodů, absolutní hodnota. Pravidla změn znaků nerovnosti.
Metody řešení soustav – dosazovací, součtová, atd.
Matematické funkce a jejich definiční obory a grafy (funkce lineární, exponenciální, kvadratická, logaritmická apod.)
Hodnoty goniometrických funkcí, znaménka goniometrických funkcí v kvadrantech.
Vektor, velikost a násobek vektoru, opačný vektor, součet a skalární součin vektorů, úsečka, polopřímka, přímka, parametrická a obecná rovnice přímky, směrový a normálový vektor přímky, odchylka vektorů. Rovnoběžnost, kolmost a vzdálenost. Střed úsečky, těžiště trojúhelníka.
Střed, poloměr, ohniska, vrcholy, středová rovnice, vrcholová rovnice, obecná rovnice, rovnice tečny, rovnice asymptot.
Konečná a nekonečná posloupnost, rostoucí, klesající, nerostoucí, neklesající, konstantní. Zápis posloupnosti výčtem, vzorcem pro n-tý člen, rekurentně, graficky. Diference, kvocient. Geometrická řada, součet řady, konvergence, divergence.
Faktoriál, kombinační číslo. Variace, kombinace, permutace, s opakováním a bez opakování. Binomická věta, Pascalův trojúhelník.
Procento, promile, přírůstek, úbytek.
Algebraický tvar komplexního čísla, reálná část, imaginární část, imaginární jednotka, absolutní hodnota, komplexně sdružené číslo, goniometrický tvar, argument komplexního čísla, Moivrova věta.
Výuka je koncipována jako dvoufázová. Dle výše uvedené rámcové osnovy je v každé části probrána, shrnuta a zopakována obecná problematika podle středoškolských osnov, což tvoří cca 40% hodinové dotace. Dalších 30% hodinové dotace tvoří ta část výuky, která je přizpůsobena studiu na požadovaném typu vysoké školy dle konkrétní VŠ. Zbývajících 30% výuky je věnováno praktickému cvičení. V každém bloku (dni) výuky je realizována přijímací zkouška “nanečisto” z probírané problematiky.